logo
logo

Že ráj neexistuje? Na Mabulu jsem byl přesvědčený, že ano.

Malajsie/Borneo Slider

Autor :

Že ráj neexistuje? Na Mabulu jsem byl přesvědčený, že ano.

Jsme rádi, že jsme se na toto místo jeli podívat, působí majestátním dojmem, ale raději honem z města a zpátky do přírody.
Odlet do Kota Kinabalu (Borneo) máme druhý den.

K snídani si dáváme ananas koupený na trhu – tedy až vyřešíme problém, že nemáme nůž. Nakonec se nám podařil zapůjčit ‚kovový plátek‘ na recepci, ale jeho tvrdost neodpovídala úplně naším potřebám, tak jsme se s tím trochu prali.

Crocker Range Park
Na Borneu spíme v Kota Kinabalu, největším městem ostrovní Malajsie s současně hlavní město malajského státu Sabah, který leží na severovýchodě ostrova při hranicích s Indonésií a Brunejí.
Poté si zařídíme auto a jedeme do města Keningau, u kterého se nachází menší park lákající na divoce rostoucí orchideje. Parkujeme u vstupu, kde je opět liduprázdno a jdeme na trail parkem. Zvířata zde nevidíme skoro žádná, ale za to nás opět překvapuje džungle svou půvabností. Dlouhé lijány od prastarých majestátních stromů jsou nesmírnou krásou.

Track máme zvládnutý rychleji než jsme předpokládali, rozhodujeme se tedy ještě cestou dolů navštívit Crocker Nature Centre, kde se nás ujímá sympatický průvodce a provádí nás místem zvané ‚Insectarium‘. Vidíme zde plno hmyzáků a nakonec také slibované divoké orchideje.

Rozloučíme se tedy s průvodcem a prosíme ho o navedení zpátky na parkoviště. Tady domluva bohužel úplně neklapla a my se po půl hodině chůze octli u zamčené brány. Zpět se nám jít nechtělo, tak jsme se rozhodli obejít bránu skrz živý plot, který nás sice poškrabal, ale ušetřil pár kroků. Nastupujeme do auta a vyjíždíme směr do přístavního města Semporna.

Semporna – město filipínské mafie
Když dorážíme do Semporny, tak chvíli bloudíme ve snaze najít hotel na přespání. V městě jich zkoušíme asi nejvíce z celé dovolené. Není to ani tím, že bychom si nedokázali vybrat, ale v jednom z prvních (velmi dobře vypadajícím) se ptáme na cenu pokoje a najednou vstupuje banda ozbrojených chlapů se samopaly a dochází nám, že tam asi bydlí. Na tričkách měli nějaký nápis, ale nedokázali jsme určit, zda jsou protiteroristická nebo teroristická jednotka.
Semporna je známá tím, že tam řádí filipínská mafie a to nám na pozitivním přístupu moc nepřidalo.

Po ubytování se jdeme tradičně najíst na trhy a opět si užíváme výborné kuchyně. Po večeři se procházíme po městě a není nám tu příliš příjemně. Lidi se najednou nechovají mile jako všude jinde, kde jsme zatím byli. Spíše nám připadá, že jsme ve městě navíc a moc o nás nestojí.
Jelikož jsme po dlouhé době u moře, tak se rozhoduji, že si ráno přivstanu a půjdu nafotit východ slunce. Budík mi zvoní v půl páté, oblékám se a jdu k přístavu. Chvíli je ještě tma, ale jakmile se začíná rozednívat, beru foťák a snažím se dostat z prožívané krásy maximum.

Po východu jdu zpátky na hotel, budím zbytek výpravy a popíjíme tradičně cameronský čaj. Tento den přichází na řadu pro mě nejhezčí část cesty. Čeká nás ostrov Mabul.

Mabul Island
V této části dám netradičně mluvit o atmosféře fotky, protože je to neuvěřitelná krása. Malinký ostrov, spaní nad mořem v dřevostavbě na ‚kuřích nožkách‘. Hrozně milí lidé, kytary na molu, potápění v neskutečně čistém moři. Ach, chci zpět!

Leave A Comment