logo
logo

Jak se připravuji na 5 měsíční trek

Můj příběh Slider Te Araroa

Autor :

Jak se připravuji na 5 měsíční trek

Te Araroa – jeden z nejdelších a nejtěžších dálkových treků na světě. Krásný a všemi obdivovaný Nový Zéland. To je místo, kam se chystám a kam se fakt těším.
Jak si tak čtu blogy, tak zjišťuji, že cesta není tak jednoduchá a je potřeba se poctivě připravit.

20. září 2017 se napevno rozhoduji, že půjdu Novým Zélandem a jdu si hledat letenky. Využívám snad všechny známé i neznámé srovnávače leteckých spojů (především SkyScanner, Kiwi, Cheapoair,…), zkouším přímo letecké společnosti, které létají na Zéland a nakonec narážím na CzechKiwis. Co tak zjišťuji, tak jde o pár žijící na Zélandu, který pracuje jako menší cestovní agentura a hledají právě levné spoje do této země dalším cestovatelům. Musím uznat, že komunikace s nimi je skvěle svižná, což v mém nadšení mohu jen ocenit a navíc mi nabízí letenky za zatím nejlepší cenu (něco málo přes 24 tisíc korun). Ani přestupy nejsou tak strašné. Cestu tam mám bohužel se stop-overem 12h v Číně, ale jinak spoje krásně navazují, takže za mě určitě spokojenost. Lukáši, díky!

Samozřejmě při tom všem nadšení rovnou žádám o víza novozélandské úřady, vyplňuji superdlouhý dotazník, kde se mě ptají snad na všechny osobní údaje, dokládám výpisy z bankovních účtů, výpis z trestního rejstříku a samozřejmě zadávám termíny letenek. Platím za víza 2.600,- Kč a odesílám žádost.
No jo, ale to bych nebyl já, abych něco nepodělal. Po kontrole zjišťuji, že jsem zadal chybně data příletu a odletu a nevidím nikde možnost změny. Zvedám tedy telefon a volám na imigrační s prosbou dodatečné změny žádosti a doufám, že po mě nebudou chtít znovu uhradit poplatek. Mladý hlas začíná hovor pozdravem a anglickým dotazem „Jak se máme?“ – jako vážně?… Kdo mě zná, tak moc dobře ví, že tuto frázi používám dost často. Někteří říkají, že někdy až příliš :). Jsem nadšený, říkám, že se mám skvěle, ale že jsem zadal do žádosti špatná data a potřeboval bych je opravit. Pán klidným hlasem odpovídá, že to není žádný problém a vše vyřešíme po telefonu. Nedá mi to a musím se zeptat, jak se má on. V klidu odpovídá, že dnes je to náročnější, že volá hodně lidí, ale že jde za chvíli domů, tak se těší na syna. Chvilku se ještě bavíme proč jedu na Zéland, přeje mi hodně štěstí na cestě a končíme hovor. Tohle byl hovor s úředníkem? Jako vážně? … Jedu do skvělé země!

V tuto chvíli již začínají přípravy nabírat úplně jiný rozměr. Velkou část peněž jsem dal již za letenky, takže není cesty zpět. Vytvářím rozpočet celé 5 měsíční akce, dávám dohromady seznam vybavení a zjišťuji, že to není vůbec legrace. Jak se více a více věnuji blogům ostatních cestovatelů, tak postupně získávám reálnější představu o tom, co mě čeká. Původně jsem si například myslel, že mi budou stačit boty, které mám. Z tohoto omylu mě velmi rychle vyvedlo pár článků – dozvídám se, že vzhledem k náročnosti samotné cesty budu rád, když mi vydrží půlku cesty. Každou chvíli se člověk brodí bahnem, řekou, stoupá ke hřebenům hor a pak zase dolů a to vše se prý počítá.
Takže jedny boty stačit nebudou a bez stanu to taky nepůjde. Chci tedy využít svých pracovních zkušeností a nějak si pomoci. Vzhledem k tomu, že pracuji jako marketingový specialista, tak uvažuji o nabídce spolupráce s některou z outdoorovou společností. Rozesílám několik e-mailů a po pár dnech jsem pozván na centrálu RockPointu do Plzně. Woohoo! Někomu jsem se líbil! 🙂

Nervózně přešlapuji před centrálou již zmíněného RockPointu a přemýšlím, jak bude naše schůzka probíhat. „Jsem dobře oblečený? Neměl jsem jít raději ve slušnějším?“
V 10 hodin se setkávám s manažery obchodu RockPoint a značky Hannah, vítají mě s úsměvem a rozhovor probíhá v příjemné atmosféře. Mám velkou výhodu, že se mnou komunikují lidi, kteří jsou sami cestovatelé – mají nadšení, poskytují mi cenné rady a i kdyby spolupráce neklapla, tak jsem rád, že jsem do Plzně jel. Řešíme mou cestu, zda plánuji fotit, točit, jaké budu mít výstupy a přijde mi, že si trochu ověřují, zda jsem vůbec schopen cestu uskutečnit.
Každopádně jsem měl zbytečný strach, protože si plácneme a dostávám od nich spoustu outdoorového vybavení, funkčního oblečení a mediální podporu.
A jestli neznáte RockPoint, tak se určitě mrkněte na www.rockpoint.cz, protože tam mají fakt super věci a navíc, když dorazíte na pobočku, tak vám odborně poradí. Jsou to lidi z oboru, žádní obyčejní prodavači.

Partnery bychom tedy měli a já opět bloudím ve vírech internetu a lovím informace. Ha! Občas na Zélandu prší. A sem tam jsou tam vichřice. Vždyť jsem kluk z vesnice a nějaké počasí mě nemůže rozházet :). A pak přijde ta informace, kterou vidím čím dál častěji. Na Zélandu nejste ohroženi nebezpečnými zvířaty nebo nějakou obludnou nemocí. Nejpravděpodobnější, co vás na této cestě zabije, je počasí. Tak jsem zpátky nohama na zemi a ověřuji, jak moc je to pravda. Zdá se, že je nutnost plánovat jednotlivé části cesty vzhledem k počasí a je mi všude důrazně doporučováno PLB (osobní satelitní lokátor pro stav nouze). Pohodička, koupíme a budu v klidu. Našel jsem Francouze, který zrovna jeden prodává – krása, domluva rychlá a za týden mám zařízení doma, teď ho jen nepoužít.

 

__

Budu rád, když mě začnete sledovat na facebooku www.facebook.com/MaraNaCestach .. protože, když budu umírat, budete o tom vědět první. A to se vyplatí! 🙂

Leave A Comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.