logo
logo

Nejstarší tropický prales na světě – to je Taman Negara

Malajsie/Borneo

Autor :

Nejstarší tropický prales na světě – to je Taman Negara

Na tomto místě roste tropický prales nepřerušovaně po dobu asi 130 miliónů let, žádná doba ledová ani sopečná činnost tuto oblast nezasáhla. Podle mapy se nachází přímo nad rovníkem s průměrnou teplotou okolo 30°C a velmi vlhkým tropickým klimatem. Nasedáme do první loďky, která je volná a necháváme se převézt na druhou stranu řeky, kde se park nachází. To nás stojí symbolický 1rm/os.

Na druhé straně řeky hledáme mapu národního parku, abychom mohli zvolit trasu s včasným návratem. Taman Negara díky své rozloze nabízí od jednodenních až po mnohadenní různě fyzicky náročné traily. My pro začátek volíme kratší trasu se zakončením na ‚Conopy Walkway‘. Vyrážíme.
Po většinu cesty jdeme po příjemné stezce, díky které nemusíme dávat pozor na nohy a můžeme si všímat zvířat okolo sebe. Bohužel jich nevidíme tolik, kolik jich je slyšet. Nakonec to přisuzujeme špatně zvolené denní době, protože při brzké ranní návštěvě druhý den jich bylo vidět mnohem více.

Pijavice nám opravdu pijí krev
Tady už jich je vážně mraky. Každou chvíli se nám zapije některá do nohy a když si toho všimneme, tak prosíme dalšího člena výpravy o vyndání. Jelikož vstřikuje do těla látku proti srážlivosti, tak po vyndání pijavice nechce rána přestat téct a my máme boty celé od krve. Se Zuzkou na nich děláme pokusy a zjišťujeme, že opravdu cítí svou oběť na docela velkou vzdálenost (50-100cm). Testujeme to na živém ‚subjektu‘, kde nastavujeme svou nohu a čekáme až se pijavice přiblíží a pak nohu přesouváme na druhou stranu. Parazit ihned zastaví, otočí se a peláší za krví. Je to docela legrace pozorovat.

Focení na tomto místě je pro mě hodně náročné, protože zvířata jsou velmi plachá a já se musím pohybovat obezřetně. Fotku stále se pohybující veverky s ořechem nebo netopýra proto považuji za veliký úspěch a mám z nich osobně radost 🙂

Těsně před naším cílem jdeme po stezce a Zuzka se opírá o zábradlí. Mamka na to reaguje zvýšeným hlasem a já zjišťuji, že ségra má vedle ruky tarantuli. Pavouk je to opravdu obrovský, vyndavám honem foťák, avšak trvá mi to moc dlouho a holka se mezi tím uteče schovat do zábradlí. Nedá se nic dělat, pokračujeme dále.
Zanedlouho jsme v cíli u ‚Conopy Walkway‘, kde se nachází visuté mosty v korunách stromů a díky tomu můžeme pozorovat džungli úplně z jiné perspektivy. Užíváme si procházku ve výškách a dokonce vidíme i opice.

Po procházce ve stromech se vracíme zpět na základnu a po večeři v plovoucích restauracích si jdeme sednout před ubytování. Užíváme si pohodlí na terase, popíjíme zbytek whiskey s džusem a plánujeme brzké vstávání na ranní track.

Ještě je tma a se ségrou vstáváme na fotolov zvířat. Opět se necháváme převézt přes řeku Tembeling a vyrážíme do džungle za svitu čelovek. Prales vypadá úplně jinak než o den dříve, je mnohem hlučnější a potkáváme také více zvířat. Je to krásný zážitek a já mám radost z fotek ještěrky a hada. Tady jsem měl trochu strach z výstražného postavení a nacpaných váčků na hlavě, ale jestli je to had jedovatý vlastně ani nevím. /Pokud hada někdo poznáte, budu rád, když mi to napíšete!/

Opět si se Zuzkou přinášíme několik ran na nohou od pijavic a štastní se vracíme za mamkou na ubytování. Dopoledne nás čeká ještě jedna cesta džunglí, kde vidíme již nám známá zvířata. Poté se přesouváme na oběd a plánujeme další postup naší celké cesty.
Čeká nás návrat do Kuala Lumpur, kde navštívíme hinduistické Batu Caves a noční život v KL – poslední den pevninské části Malajsie, protože další částí dovolené bude Borneo. Ale to zase za týden 🙂

Leave A Comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.